Vítám Vás na mém blogu,který píšu od roku 2014.Jsem rozvedená máma 2 dospělých dětí.Bydlíme společně ve svém obr domě v jedné vesničce na Hané.Miluju zvířata,kytičky,tvoření,vaření,cestování po naší zemičce a taky po Slovensku,kde mám spoustu přátel.Hlavně na motorce....Ale nejvíc miluju svoji rodinu ,svoje kamarády,svůj domov,svoji vesničku........Pojďte dál,prosím!jste vítáni!
středa 27. dubna 2016
dárek-výhra
Tak dnes mi přišel balíček.Teda-balík.Nádherně zabalený s nápisem Křehké!..Moje výhra-soutěž u Leničky(Ze života jedné hrnčířky).Čekala jsem 2 talířky a vázičku-vajíčko,ale čekalo mě ještě 1 překvapení-hrníček i s visačkou...Leni,mooooc Ti děkuju!!Ta keramika je náádhernáá!!zatím zůstane schovaná,aby nepřišla k úrazu..Brzo nás čeká doma předělávka celého topení,pak malování,obklady zdi v obýváku a na chodbě a snad i trošku rekonstrukce celého obýváku..Teprve potom Tvoje keramika bude mít svoje čestné místo v příborníku..Už se těším,jak si ji tu umístím..

Taková krása!!To si snad ani nezasloužím!
Fotoobrázky ze zahrádky(Stříbrnice 23.4.2016)
JE sobotní odpoledne,svítí sluníčko..Zpívají ptáci,bzučí včely.Pavel dělá další úpravy chaty.No,a já jsem se dala do čištění skalky.A samozřejmě do focení.




nafotila jsem i kvetoucí stromečky:

V trávě už kvetou jahodníky,pampelišky,popence,mochny,hluchavky...dokonce i mladá třešinka ,která vyrostla z pecky,vykvetla.....




no,a tady nám kvete barvínek:
Páteční menší posezení v Osevě
neděle 17. dubna 2016
Muzeum historických kočárů Čechy pod Kosířem 17.4.2016
Když už jsme byli na zdejším zámku,tak jsme se rozhodli,že navštívíme ještě Muzeum kočárů.Fotky mám jen z venku,uvnitř jsem nefotila.Ale i tak -krásný zážitek!!všem vřele doporučuju!!Výklad pana průvodce po muzeu byl úchvatný!!věděl toho strašně moc o zdejších exponátech-a vyprávěl nám o muzeu přes hodinu!zhlédli jsme i krátký film z loňského JOSEFKOLU.Ten letošní se bude konat ve zdejším zámeckém parku






23.-24.7.2016.tak jste všichni srdečně zváni!
Nedělní výlet 17.4.2016 ´zámek Čechy pod Kosířem
Tak jsem si sedla k tv,že se podívám na svoji oblíbenou Toulavku.Bylo 10 hod ráno...No,ale dopadlo to jinak.Sice jsme se domluvili na výlet,ale až na 12 hod.Zazvonil telefon-jedem hned..Tak změna plánu...jede se.HOnem se oblíct(a kdo jezdí na motorce,tak ví,že nasoukat se do motorkářského oblečení není žádná sranda!),nachystat helmy,obout a zašněrovat si vysoké boty...
No,a už se jelo..A jelo se krásně-svítilo sluníčko,ale horko nebylo..První vyjížďka letos-abych pravdu řekla,byla jsem to já,kdo plánoval už několik dní trasu..Už mi to od podzimu chybělo..Cíl výletu byl-zámek Čechy pod Kosířem..Ne daleko,asi 32 km..Zámek byl otevřen po dlouhé rekonstrukci asi před 14 dny.A musím uznat,že opravený je velice pěkně!Na stěnách jsou především obrazy od Josefa Mánesa,který tu velice rád a často jezdil.
A nádherný intarzovaný nábytek,kachlová kamna,křišťálové lustry...Prostě nádhera!








burza Kroměříž 17.4.2016
sobota 16. dubna 2016
Moje cesta do Opavy
Město Opavu miluju.Nadevše..Mám nádherné vzpomínky na chvilky,které jsem tu trávila u tety..Teta byla moje vrba...
A vždycky,když mě čekalo nějaké důležité rozhodnutí,byla to teta,kdo o tom věděl první a kdo mi poradil,co a jak.Když jsme si měli dovézt děti,pokaždé to teta věděla jako první,když jsem měla někam nastupovat do nové práce,to samé.a když jsem v r.2009 byla na těžké operaci,taky to byla teta,která mě podržela..tenkrát to bylo moc zlé...a když jsem se rozhodla podat po 26 letech žádost o rozvod,protože můj ex byl alkoholik,taky to věděla jako první moje teta..A jsem strašně ráda,že rok před svou smrtí ještě stačila poznat mého přítele.A tenkrát mi řekla-drž se ho jak klíště!no-přece ji musím poslechnout,né?
A tak jsem uvítala,že Pavel jel služebně do Opavy-poslední den,kdy jsem se mohla utrhnout před nástupem do práce.No,přece to musím jet tetě říct-teto,jdu do nové práce(bohužel,už jen na hřbitov..).Fotečky z Opavy přímo nemám,ve foťáku došly baterky,ale aspoň z cesty..




Věřím tomu,že teta,společně ještě s jednou mojí tetou ze Skřípova u KOnice a s babičkou a dědou,jsou někde nahoře na obláčku a řídí moje kroky...a když je mi jó moc ouvej,tak si jen řeknu-božínku,pomozte mi tam vy čtyři nahoře..zatím to pokaždé zabralo..
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)