úterý 10. května 2016

PAN PROFESOR

Včera jsem konečně měla čas si přečíst noviny..Posledních 14 dní jsem jaksi nestíhala. Otevřu rubriku "Vzpomínky" a v momentě mi tekly slzy po tváři..velké jak hrachy.. 10 let,co odešel do nebe můj Pan profesor.(Bože,to tak utíká,už je to 10 let!!). Ne,nebyl to můj třídní profesor,ale vážila jsem si ho strašně moc..Učil mě z českého a ruského jazyka,jeden rok jsme ho měli i z tělocviku,ale to byl asi omyl-nebyl dostatek kantorů..Vzpomínám si,jak jsme chodili do Michalova(tj.v Přerově park)..Ach jo,to tak utíká..Letos je to už 31 let,co jsme dělali maturitu. Náš pan profesor Mazáč byl opravdová osobnost!!Kromě toho,že učil,dělal předsedu Lidové strany v Přerově.No,a taky psal básně.Vydal několik knih.Vedli jsme spolu několikrát dlouhou debatu mezi 4 očima o literatuře..Protože já (ačkoliv jsem nikdy nebyla šprt!),jsem taky psala básničky.Pan profesor mi nabídl,že mi je pomůže vydat.Nikdo ve škole o tom nevěděl.Jenomže se stala tragédie-prožívala jsem svoji velkou lásku,kterou v prosinci 1984 smetl a usmrtil opilý řidič.Byla jsem hodně psychicky na dně.Co se stalo,nevěděl nikdo,jen pár vyvolených.Knížku jsem nevydala...básničky mám schované..Pan profesor mi pomáhal se vzpamatovat a vedl se mnou dál dlouhé debaty.Řekl mi,že má strach,abych vůbec odmaturovala,když je ze mě takový uzlíček pocuchaných nervů..Řekla jsem si,že bych mu to nemohla udělat,abych neodmaturovala..A povedlo se. Přišly maturitní písemky.Dostali jsme témata..V českém jazyku jsem psala o naší obci..No,a když jsme na druhý den ráno dostali témata v ruštině a jedno z nich bylo"Člověk,kterého si vážím",tak jsem ani vteřinu neváhala,o kom budu psát.O PANU PROFESOROVI přece..To On mi dával sílu k životu. Maturita dopadla dobře.A když jsme měli 7.6.1985 slavnostní vyřazení,tak mi tekly slzy.TAk jako teď,když si na to vzpomenu.Když mi pan profesor blahopřál ,stiskl mi ruku,podíval se na mě a řekl mi,že ve mě věřil..Je to jako včera.. S panem profesorem jsem se potkávala i po maturitě.Věděli jsme o sobě..Několikrát byl za mnou v práci,přijel za mnou na kole se podívat na moje děti(podotýkám,že už byl v důchodu!!),psali jsme si k Vánocům,Velikonocům,k narozeninám.Doteď mám všecko schované.Když byly v roce 1997 v Přerově povodně,nepsal mi,do podzimu se neozval.no,ale potom napsal-voda mu vzala hodně knih.A On byl zdrcený(kdo by nebyl).Setkali jsme se a já jsem viděla zlomeného člověka.A zase já jsem se mu snažila psychicky pomoct.Poslouchala jsem ho..hlas se mu třepal,v očích měl bezmoc.Myslím,že tady začala jeho nemoc. Zemřel 2 měsíce před mými 40tými narozeninami.Když jsem v ruce držela jeho parte,bylo to strašně moc smutné.Bohužel,nemohla jsem na pohřeb,protože jsem měla zrovna hnisavou angínu.Ale hned,jak jsem mohla,tak jsem mu na hrob zanesla kytici růží.A řekla mu:DĚKUJI! Kdyby před těmi lety byla u nás na čt1 "Pošta pro tebe",tak by PAN PROFESOR byl ten,koho bych si pozvala.Abych mu před celým národem řekla,jak moc si ho vážím(a vážit si ho budu do konce svého života) a že mu patří moje VELIKÉ DĚKUJI za to všecko,co pro mě udělal.Nikdy na něho nezapomenu. Jaroslav Mazáč:ZATÍM Otevřené rány stromů dovnitř zvou Jehličí zapadlé v kořenech- bolest odrolená Všecky cesty tekou do Budoucího moře jen jen vyslovit Zatím z letadla ve vyklované modři sype se teplý popel a prach na žíznivá pole

3 komentáře:

  1. Ach Zdeni, přečetla jsem jedním dechem. Krásná vzpomínka na člověka, který se ti vryl hluboko do srdce.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  2. Zdenko, je to krásné, když člověk někoho takového v životě potká ... život je krásnější a bohatší ..........
    Jarka

    OdpovědětVymazat