moje malé radosti..listopad 2015

Minulé týdny jsem měla hodně hektické.Teď konečně nastal ten správný čas,kdy si můžu aspoň na chviličku sednout-ke čtení,k ručním pracem nebo k pc.Nebo se jen tak jít projít,dát si scuka s kteroukoliv ze svých kamarádek..Konečně trochu klidu(i když doma se dělá zednická-wc,takže až zas takový úplný klídek to není..) V neděli odpoledne jsme byli v Olomouci,my dva a Štáblíci(jinak Pavlova sestra Věrka s manželem).Venku bylo nádherné počasí.Prošli jsme autobazary(Věruška shání autíčko).V jednom z nich jsem našla poklad-2 kamenná srdíčka-jen pár metrů od sebe..Už je mám doma v ložnici na komodě.. z autobazaru jsme šli do Hornbachu a následně do olomoucké Olympie na menší nákup.Tady v 1 z obchůdků byla nějaká akce pro děti.Chodila tu opička-jsem se s ní nechala vyfotit:Dokonce nám to i barevně ladilo...Kamínky-srdíčka-mi udělaly velkou radost,mám ráda takové blbůstky.. a moje další radosti? Košíky na tvoření od Věrušky:,moje dovyšívané miniobrázky:,taky moje večerní čtení...,včerejší klábosení v Osevě,dnešní scuk u Lenky v Přerově a taky dnešní nákup v obchůdku"Vše za kačku" na tvoření...stálo mě to všecko 35,-kč....No,a taky máme ode dneška nového člena rodiny-další živý tvor....Nevím,kdy ho pořádně vyfotím...Snad se mi to podaří už brzo.Zatím prská-no,vždyť je to křeček... Tak to jsou moje radosti posledních dnů..

Výstava Tučín 7.-8.11.2015

s názvem KDO SI HRAJE,NEZLOBÍ. Jako pokaždé,i tentokrát jsem se byla podívat na výstavě v Tučíně(můj relax mezi zavařováním a sušením ovoce a úklidem po zedníkovi).Společně s kamarádkou Jaruškou.A jsem jí vděčná za to,že mě vzala,protože já neřídím a musela bych zase někoho otravovat.Jaruš,dík!!!! V pondělí mi volala moje kamarádka Maruška,jestli si může ve čt přijet ke mně pro nějaké věcičky na výstavu.Ví totiž,že jsem člověk,co furt něco sbírá,tvoří atd... Tak ve čtvrtek si toho ode mně vezla opravdu habakuk(a klidně mohla i víc)... No,a tak to dnes na výstavě vypadalo: Výstava byla velice pěkně udělaná.Dostaly jsme s Jaruškou výborný pečený čaj..a každá 3 malé tykvičky...

listopad 2015

několik málo listopadových fotek: bylo to foceno včera a dnes ráno....

Hrad Veveří

Jedna z našich národních památek,kde jsem zatím nebyla,a které jsem tudíž zařadila do možných objektů našich výletů.A to jsem ani nemyslela,že se tu letos podívám.Stalo se...Pavel jen tak prohodil minulý týden,že jezdí někdy okolo Brněnské přehrady s náklaďákem a že vidí na kopečku hrad Veveří.A byl to on,kdo řekl,že bychom se tam někdy mohli podívat... V sobotu mi nebylo dobře(viz minulý příspěvek),spala jsem celé odpoledne.Večer,kdy už jsem byla z Kojetína doma,jsem si četla Venkov a styl a v rádiu byla řeč o Veveří..tak jsem si podrobnosti našla na internetu..s tím,že pokud mi bude líp,tak možná vyrazíme. Ráno jsem vstala brzo,uvařila oběd,upekla koláče..Volal Pavel,jestli dojedu. Po Toulavé kameře mě mladí vezli k němu.Stavili jsme se u švagra pro bečky na kvas(máme už svoje plné a ještě pořád nejsme u konce-sbíráme hrušky)a domluvili jsme se,že když je tak krásné počasí,že vyrazíme.. O půj jedné jsme už valili směr Veveří.Ani jsem nevěděla,že je to tak velký hrad.A musím přiznat,že se mi hodně líbil(ostatně jako všecky ostatní naše památky).Bylo krásně...POdzimní příroda okolo cesty hrála všemi barvami.Projeli jsme kolem celé přehrady..A najednou byl hrad před námi-krásný ,na kopečku.. Samozřejmě,že jsem si koupila pohledy a turistickou známku-jak jinak..Na zvoneček jsem jaksi zapomněla.. Měli jsme velice pěkný výklad-paN PRŮVODCE BYL ASI STUDENT,BYL TO MLADÝ KLUK.zÁMEK je dost poničený,jeho oprava bude stát ještě hodně peněz a práce..Ve 20.století tu byly byty,učiliště,taky knihovna vysoké školy.A došlo tu k nepromyšleným úpravám-zničené staré malby na zdech,postavené nesmyslné příčky,nalité vrstvy betonu tam,kde by to nikdo nečekal,odvezený původní nábytek...Snad se to jednou podaří a hrad bude zcela opravený.Bohužel,uvnitř se nesmělo fotit.Ale zážitků mám opět habakuk..Zase jeden můj splněný sen..

Libchavy 31.10.2015

V sobotu jsme jeli na otočku do Libchav na hrob Pavlové manželky Lenky.Jezdíme tu každý rok na Dušičky.Vezli jsme věneček a vypichovaný květináč-samozřejmě oboje mnou vytvořené...Bylo nádherné počasí,sice od nás až po Mohelnici mlha jak mlíko,ale potom vykouklo sluníčko a bylo krásně.Na nebi ani mráček,krásná podzimní příroda.. cestou zpátky jsme se zastavili v autobazaru.Tady měli pěkné dřevěné vyřezávané postavy-Krakonoše a Poustevníka.S dovolením pana majitele jsem si je vyfotila: A pak honem domů-teda do Kojetína,kde jsem spala až do večera(nebylo mi dobře).

Eliška podruhé

Už je to víc jak 2 měsíce,co naši mladí donesli domů Elišku.Fenku-oříška,takovou pouliční venkovskou směsku...Matka jack teriér,otec údajně foxteriér,ale já si myslím,že otec bude nějaký asi jezevčík. Když jsme přišli o Bobáška,tak jsem si říkala-už žádné další zvíře,doma je přece celá naše zoo.Kromě Bobáška máme ještě psí slečny Ťapku a Barunku..No,jenomže se stalo-najednou to bylo tu-takový klubíčko,třepalo se v dece,byla určitě brzo vzaná od psí maminky..Nadávala jsem..No,ale přece to psí miminko nevyhodím na ulici.. Tak u nás Eliška zůstala. Její hebká srst se pomalu mění ha hrubou... Doma vše vzhůru nohama-okousané nohy od stolu,rozkousané všecky plyšové hračky po děckách,semtam vysypaný odpadkový koš...Ale je to miláček rodiny..Má takový krásný psí kukuč...Už bych ji nedala.I když Bobáška mi nikdy žádné jiné psí stvoření nenahradí.. Je kamarádka i se všemi ostatními domácími mazlíčky,jen semtam kočku vyžene na strom.. Eliška už je prostě součástí naší domácnosti.