Jeseníky-Podlesí 22.5.2016

Z Jindřichova jsme se vraceli domů..Ale jinou cestou,než jsme dojeli.Řekla jsem Pavlovi,že když už jsme v Jeseníkách,tak přece se musíme stavit na místo mému srdci moc blízké(opravdu moc!).A tak přes Lipovou-Lázně,Karlovu Studánku(tady už mi začaly téct slzy),Malou MOrávku(a tady už jsem opravdu brečela jak malý děcko-ještě,že jsem měla helmu a nebylo to vidět!)jsme dojeli do Podlesí.Mám tu rodinu a mám ty nejkrásnější vzpomínky,kdy jsem tu jezdila s tetou a strýcem z Opavy,trávila jsem tu spoustu prázdnin i víkendů...Oba už se na mě dívají z nebíčka,ale v chaloupce na Podlesí bydlí jejich nejmladší syn s přítelkyní a krásně to tu zvelebují. Když jsme dojeli,pracovali zrovna na zahrádce.Byli překvapení,kde se tu berem.Samozřejmě,že bylo vlídné přivítání,objímání..Pane Bože,jak mi toto chybí!!(nemyslím to objímání,ale ten čas trávený tady,na horách..a hlavně mi chybí ti,co tu se mnou bývali..).Dali jsme si malé občerstvení,chvilku si povykládali a rozloučili se.My jsme pokračovali v cestě domů.A já mám jedno velké přání-brzo se tu vrátit,,,,,projít všecky místa,kde jsme se strýcem prošli coby turisti..pěkně pěšky,s puchýři na nohách,unavení..vždycky jsem byla utahaná jak kotě,strýc byl starý horal a potahal mě snad všemi kouty a kopci i údolími..Ale pokaždé jsem tu byla STRAŠNĚ MOC ŠŤASTNÁ!! Já se tu vrátím!!!!