Vítám Vás na mém blogu,který píšu od roku 2014.Jsem rozvedená máma 2 dospělých dětí.Bydlíme společně ve svém obr domě v jedné vesničce na Hané.Miluju zvířata,kytičky,tvoření,vaření,cestování po naší zemičce a taky po Slovensku,kde mám spoustu přátel.Hlavně na motorce....Ale nejvíc miluju svoji rodinu ,svoje kamarády,svůj domov,svoji vesničku........Pojďte dál,prosím!jste vítáni!
úterý 31. března 2020
Život s přezdívkami...
Tak jsem se včera probírala fotkami,vlastně jsem hledala jednu konkrétní fotku,kde jsme spolu s Lenkou/jsem ji nenašla,jen jednu,na které je Lenka sama/-a říkám-"Májovka,taky jsi mi nemusela odejít do nebe...".A v tom se mi v hlavě promítlo,kolik lidí mi prošlo životem,kterým se neříká jejich pravým jménem,ale přezdívkami,ke kterým přišli,kolikrát ani nevědí,jak..
Třeba moje mama byla v dětství Mina,její sestra Pataja a strýc Kavoň.A nikdo neví,jak k tomu přišli..Tetě se tak říkalo až do její smrti-a když se doma řeklo,že jedu na prázdniny k tetě Paty na Drahanskou vysočinu,tak jsem měla pokaždé ty nejkrásnější prázdniny...
V dětství kolem mě byli skoro samí kluci,stavěli jsme bunkry,rajzali na kolech,chytali žaby a čolky v malinkých tůňkách,které se vždycky vytvořily po dešti v místech,kde dnes stojí bytovka.A každý z nás měl svoji přezdívku:Mirek-Čahuon,Tomáš-Trcek,Standa -Fricek,Irča-Chůva,Marcela-Vydra,Jirka-Anáča,Pepik-Žabák,Tonda-Sklinka....Děcka-pamatujete???to byly časy,že jo-bez pořádných starostí,my jsme tenkrát jen přemýšleli,kde ukrást třešně nebo hrášek-i když každý měl doma,ale cizí bylo přece lepší.I když jsme kolikrát doma dostali výprask,tak přesto nás lákalo každé takové dobrodružství..
Přezdívky dostali i naši kantoři na základce-fyzikář byl Ampér,češtinář HOmbré,dějepisář,který měl velký nos,byl Klifa,učitel výtvarky skrz svůj malý vzrůst byl Punťa.Dějepisářka-přesluhující důchodkyně-soudružka učitelka Hudečková-ta byla super-hodná,ale spravedlivá-té jsme říkali Tetina.A ona to věděla,a přitom se tomu vždycky zasmála...Zato naše třídní,která,když zařvala,tak ji bylo slyšet přes celou školu,ta měla přezdívku Mačeta...
Většina našich vyučujících už je v nebi,ale ráda na ně pokaždé vzpomínám...
Co se týká zemědělky,tak mám momentálně okno jak výkladní skříň.Nemůžu si jaksi vůbec žádnou přezdívku vybavit.Třeba si časem vzpomenu.Jo,vlastně jo,třeba profesor branné výchovy byl Hadrák.,profesorka dějepisu a ruštiny Suliko.,jeden profesor Palec,jiný Ťufa......
No,když si to tak proberu,s přezdívkami se člověk potkává asi celý život.Lidi přicházejí a odcházejí a s nimi i jejich přezdívky.Třeba zrovna Lenka-protože byla Májová,tak ji všichni říkali Májovka.Jen náš vedoucí v práci ji říkal FAZULO...ach jo,to byly doby-babinec v bufáči s vedoucím chlapem.Srandy kopec...Dokázali jsme udělat v pátek odpolední směnu,pak jet na ples,z plesu v sobotu do práce...Ach jo,ty doby už jsou pryč...Bohužel..
Ale přezdívky mají v mém okolí človíčci i teď..Třeba v Osevě.Lenka je Vlasta,Jirka- Boháček,ačkoliv se ve skutečnosti jmenuje Skopal.Mi tento Jirka říká Jaryno....už jsem si zvykla...Nejsem urážlivá a vždycky se tomu zasměju...Co už s Boháčkem,to už jiný nebude....
Doma to máme taky tak-Tom je Bimbo,protože je dlouhý jak týden před výplatou,Adéla je Čmuček,protože pro změnu moc vysoko nenarostla.Adriana/kamarádka Adély/ je Lojza,protože se tak jmenoval její praděda a ona je na něj hodně podobná.A Tomův kámoš je DRobeček,protože narostl trošku do šířky..PAvel je Pišta/to nevím,proč mu tak všichni říkají/,jeho soused MIlan je Myšák.A můj strýc Petr je Tchoř-kvůli své zálibě v myslivosti,sousedovi jinak nikdo neřekne než Kňourek,i když je Tomáš-asi podle chmýří,co mu roste pod nosem....
Ale nejkrásnější přezdívka,co jsem kdy slyšela,je Hašoun,kterou dostal náš kamarád od dcery mé kamarádky.Bětuška mu tak prostě začala říkat,když byla malinká a nikdo neví,jak k tomu přišla...A už mu to zůstalo....
Doufám,že jsem Vás trošku pobavila v této napjaté době...Stačilo se trošku probrat starými fotkami a vzpomínat...
PS:a jestli se chcete opravdu zasmát,taky jsem měla přezdívku.Říkali mi Uňa-to prý proto,že ,když jsem byla malinká,tak jsem tahala dudlík a dělala jsem "Uň,uň!"Musím přiznat,že mi tak říkali všichni pěkně dlouho...
A mám v hlavě jasno.....
.....která dobrota na světě je NEJlepší!PO dnešním večerním mlsání už to vím-naše arašídové máslo s jahodami a bílou čokoládou.Božská mana!!Naše novinka ,kterou jsme začali vyrábět v práci...
Děláme i další nová másla-třeba i s kokosem....A taky jsme nově zařadili do prodeje balíčky s oříšky-kešu,arašídy,pistácie,paraořechy,taky mandle a lískové oříšky.Všecko pěkně přírodní...
No,tak myslím,že tady tu svoji výplatu nechám..díky svojí mlsné držce.....
neděle 29. března 2020
Jen se z toho nezbláznit...
No,můj dobrý kamarád by to řekl trochu jinak...
Do práce,z práce ,honem na nákup/jen tak 1x za 3 dny/ a honem domů a nevycházet.Maximálně naproti k našim s nákupem,jinak jen na dvůr nebo zahrádku.Abych řekla pravdu,už mi z toho začíná pěkně "hrabat v makovici"-jsou takové situace,že jdu 3x do špajzu pro misku a pokaždé se vrátím do kuchyně bez ní..Nebo hledím na věšák na svoje klíče a řvu na děcka,kde mi daly klíče....Tom mi řekne-Chocholoušek to jistí,Adéla jen nevěřícně kroutí hlavou..Potřebovala bych vypadnout.Ale prostě to nejde,moje výlety na památky nebo výstavy musí počkat...Až ta karanténa skončí,moje první ,co udělám,vytáhnu Zuzku na pořádný zdrbnutí a na zákusek do cukrárny-no,a samozřejmě-výstava někde...Už mi strašně chybí naše setkávání,její smích,její řeč,její průpovídky...Zuzka je jedním z mých "hnacích motorů"..
Takže doma vymýšlím,co bych...mám umytých všech svých 1300 zvonečků,pouklízený všecky skříně,vyházený všecky nepotřebný věci/podarovali jsme potřebným/,svázaný papír do sběru-nachystaný pro děcka ze zdejší školy..Přesadila jsem spoustu kytiček,všecky osprchovala..2 bedýnky jsem jich podarovala kamarádce.Snažím se tvořit-moje pidimidi blbůstky jdou na odbyt mezi kámoškami..Udělala jsem si tužkovník do práce ze sádrového kelímku,který jsem si vloni koupila na blešáku za 5,-kč s tím,že ho určo na něco využiju...
jinak pořád vařím,peču,smažím...peru,žehlím atd..
No,jako my všechny...že jo.
Dnes jsem to opravdu s vařením nepřeháněla-byť je neděle...
Od včera vývar z domácí slepice a jinak knedlíky s vajíčkem,uzeninou,cibulkou a posypané čerstvou cibulovou natí..
Byli jse s Tomem sami doma,takže žádné velké vyvařování...
Po obědě jsem ještě upekla hrníčkový koláč s meruňkami
A aby toho nebylo málo,vyškvařila jsem si škvarky z posledního syrového sádýlka,co bylo v mrazáku.Mňam!je toho jen trošička,ale to nevadí.Mám i trochu čerstvého sádla na chleba.
A zítra tu máme nový týden,tak šup do práce.....Venku je pěkná zima-ještě,že v práci máme teploučko...
Přeju všem,aby zvládali tuto dobu v pohodě,bez potřeby pana doktora Chocholouška,pokud možno s humorem....
Jak jsem splnila konečně to,co jsem kdysi slíbila...
Páteční večer,zapaluju svíčku/jako každý jiný večer/ a posílám objetí a políbení do nebe.Přemýšlím,proč mi odešla tak brzo do nebe,moje nej kamarádka Lenka.Vždyť už to budou za 3 dny celé tři roky...Do háje...Už ji nikdy neuvidím-ale věřím tomu,že se jednou sejdem tam nahoře....
Když už Lenka marodila s tou hnusnou nemocí,jednou mi volala-něco pro tebe mám...A opravdu-dala mi panenku s porcelánovou hlavičkou.Jen tak,v igelitce,nahou,bez oblečení.A u ní lístek-kdo mě najdeš,obleč mě a měj mě rád!Panenku našla u popelnice,když nesla smetí.A věděla,že já budu ta,komu s ní udělá radost a kdo ji obleče a bude ji mít rád-panenku blondýnu s modrýma očima..Slíbila jsem,že se do toho pustím.
Už jsem se do toho několikrát chtěla pustit/panenka byla pořád v mojí skříni v igelitce/.Nemohla jsem..Je to ve mě-vzpomínky,tak strašně silné a smutné...Já vím,že jsme spolu zažily strašně moc krásných chvil,ale prostě takový konec neměl přijít...Teď,když nemůžu nikam cestovat,vytahuju "kostlivce ze skříně" a pomalu se snažím dodělat všecko,co bylo v plánu.
Sobota ráno-otevřu skříň,sáhnu přesně tam,kam mám,vytahuju panenku a jen si tak řeknu-dnes se do Tebe pustím..hned,jak uvařím atd...Tak moje sobotní odpoledne+nedělní dopoledne patřilo panence-slibu,který jsem dala před několika lety.Kamarádce svojí NEJDRAŽŠÍ..
Jdu do svého pokoje ,pohladím Lenčinu fotku a ptám se jí-líbí se Ti?Jmenuje se Lenka-po Tobě.Dostala modrou sukýnku z modrotisku a háčkovanou halenku z příze.jen korálky má růžové-na modré nemám materiál...
Nedělní večer-pozoruju plamínek svíčky,datluju do noťasu a utírám si slzy..Už je ani nepočítám.....
sobota 21. března 2020
V karanténě
Když byla vyhlášená karanténa,vůbec se mi to nelíbilo.No,co už naděláme-musíme to vydržet a modlit se za to,aby nikdo z našich blízkých neodešel tam,odkud už není návratu..
Ještě v pond+úterý jsme byli v práci,od středy doma.
Vyčistila jsem skalky,přesadila pokojovky,udělala pořádek ve všech papírech,taky ve skříních.Poumývala zvonečky...osprchovala proutěný nábytek a oprala podsedáky.
Mezi vařením,pečením,smažením atd...jsem šila ze zbytků srdíčka
začala jsem vyšívat obrázek:
Dnes jsem si udělala pořádek v potravinách ve špajzu-očistila zbytek česneku/pomáhal mi Roman/ a udělala česnekovou pastu:
udělala jsem si domácí strouhanku z tvrdých rohlíků
nastrouhala jsem si zbytek jablek do kelímků do mrazáku
Jinak hodně čtu a louskám křížovky/bez čtení bych nemohla existovat/
Povídám si s kytičkami
A taky sleduju Tv pořady-cestopisy,hobby pořady,přírodovědné a taky o tradicích nebo nějaké jiné vzdělávací./např AZ kvíz/..
Nuda u mě nehrozí!
Sbírky u nás doma.
Na blogu Vyzobaná slunečnice u Marty bylo vyhlášené téma "Nahodilá sbírka".No,u nás doma je sbírek strašně moc nenahodilých,ale jsou i ty,se kterými se jaksi nepočítalo a jaksi k nim došlo....
Největší naší domácí sbírkou jsou moje zvonečky-těch je momentálně asi 1300 ks.
Dalším mým sběratelským úletem jsou turistické známky/asi 350 ks/ a cestopisné pohledy/nemám spočítáno,ale myslím tak 2000/
A ty nahodilé sbírky?Znáte to-někdo donese nějakou věc,pak dostanete podobnou...a už to jede..Tak u nás bydlí asi 25 panenek,z toho půlka s porcelánovou hlavou,staré klíče od dveří,keramika s modrým dekorem od kamarádky po její mamince,na zdi visí několik andělů..na ledničce máme magnetky z míst,kde jsme byli./nemám nafoceno/..
A ještě 2 sbírky máme:Když někam jedu dovezu si pokaždé malinký kamínek pro štěstí-už jich mám 3 misky.No,a pokud venku najdu prázdnou šnečí ulitu,tak ji vezmu.Nejdřív jsem je sbírala na dekorace-na věnce nebo do košíků a různých jiných aranžmá.Mám jich asi 2 velké mísy a ještě 2 velké zavařovačky o obsahu 3 litry.Ty ulity mě totiž fascinují-každá je jiná a každá krásná.Příroda vytvořila pro mě něco neobyčejného..Takový zajímavý domeček,do kterého se šnek schová ,když cítí nějaké nebezpečí.To mi připomíná mě-ráda cestuju,ráda jsem s Pavlem u něj doma,ale opravdu nejlíp je mi v tom našem domečku....Tady cítím bezpečí.
čtvrtek 19. března 2020
Na zahradě
Tentokrát u nás doma:
Na skalkách toho zatím moc nekvete,ale rostlinky už se začínají zelenat...V trávníku kvetou fialky a sedmikrásky,taky popenec,jsou tu i mladé kopřivy/dnes jsem si už uvařila jarní bylinkový čaj-kopřiva,popenec,fialky,sedmikráska,mateřídouška/.Mahonie už má plno pupenů,broskyňka to samé...Prostě je tu JARO-a i když je letos smutné kvůli koronaviru,tak příroda stejně nejlíp ví,jak se zachová....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)