Moje cesta do Opavy

Město Opavu miluju.Nadevše..Mám nádherné vzpomínky na chvilky,které jsem tu trávila u tety..Teta byla moje vrba... A vždycky,když mě čekalo nějaké důležité rozhodnutí,byla to teta,kdo o tom věděl první a kdo mi poradil,co a jak.Když jsme si měli dovézt děti,pokaždé to teta věděla jako první,když jsem měla někam nastupovat do nové práce,to samé.a když jsem v r.2009 byla na těžké operaci,taky to byla teta,která mě podržela..tenkrát to bylo moc zlé...a když jsem se rozhodla podat po 26 letech žádost o rozvod,protože můj ex byl alkoholik,taky to věděla jako první moje teta..A jsem strašně ráda,že rok před svou smrtí ještě stačila poznat mého přítele.A tenkrát mi řekla-drž se ho jak klíště!no-přece ji musím poslechnout,né? A tak jsem uvítala,že Pavel jel služebně do Opavy-poslední den,kdy jsem se mohla utrhnout před nástupem do práce.No,přece to musím jet tetě říct-teto,jdu do nové práce(bohužel,už jen na hřbitov..).Fotečky z Opavy přímo nemám,ve foťáku došly baterky,ale aspoň z cesty.. Věřím tomu,že teta,společně ještě s jednou mojí tetou ze Skřípova u KOnice a s babičkou a dědou,jsou někde nahoře na obláčku a řídí moje kroky...a když je mi jó moc ouvej,tak si jen řeknu-božínku,pomozte mi tam vy čtyři nahoře..zatím to pokaždé zabralo..