Pohlazení po duši

Jsou lidé,kteří jsou Vám sympatičtí od 1.okamžiku,kdy je poprvé uvidíte nebo třeba jen uslyšíte jejich hlas-např.v rádiu..Když jsem před lety byla na mateřské,vyhrála jsem za křížovku lístek na představení s Ivou Huttnerovou v Přerově./BOže,to už je tak dávno!/Dostala jsem její fotku s podpisem...Od té doby jsem se dívala na ČT na její pořad "DOMÁCÍ ŠTĚSTÍ",každý rok si kupuju její kalendář,sleduju o ní články v tisku i na internetu,dívám se na pořady v tv,kde hraje.Její role paní Lepařové nemá chybu... Od ledna jsem věděla,že bude mít v Přerově výstavu svých obrázků .Hlavně jsem se těšila na vernisáž..Jenže jsem už onemocněla a bylo bez vernisáže.Ale na tu výstavu jsem si říkala-chtěla bych ji vidět..Až jsem byla po kontrole u pana doktora a čekala ve městě na medicínu v lékárně.Tak jsem měla chvilku čas a řekla si-to stihnu..Volala jsem Zuzce,byla po směně,tak šla se mnou. Bože,jak já jsem to potřebovala!Mým pruduškám to sice nepomohlo,ale moje duše si lebedila v obklopení krásnými kresbami..A ještě k tomu se Zuzkou-kolegyní,kamarádkou.A přerovská Galerie-krásné místo na krásném Horním náměstí-tady se vždy ráda vracím..Co víc jsem si mohla přát? No,a po krásné výstavě následovalo kratinké posezení v cukrárně.A pak už jen vyzvednout medicínku a těšit se zas domů pod peřinu...