středa 21. srpna 2019

ILONKA

Dostala jsem svolení k napsání tohoto příspěvku.Jinak bych si netroufla. Dnes odpoledne jsem se setkala u nás doma s Ilonkou-bývalou kolegyní,dělaly jsme spolu asi před 30 lety.Naposledy jsme se viděly asi před 2 lety-to byla plná života.A dnes?Žena zlomená osudem..Zestárlá,nešťastná...bezradná..opuštěná.. TEnkrát mi řekla,že se po více jak 30 letech rozvádí s Jankem,který pije.Mají spolu teď už dospělé dcery.Byli jsme u ní s Pavlem.Rozvedla se.Janek se odstěhoval do polorozpadlé chalupy po svém strýci.A ona zůstala v baráku s holkama a se svými rodiči.Našla si na inzerát chlapa-zamilovala se.. Odstěhovala se k němu-chlapovi na vozíku,který ji bije,uráží,nadává...Nemá u něj trvalé bydliště,protože on to nechce.Svůj podíl na domě dala mladší dceři a ta ji z domu vyhodila/po tom,co se Ilonka s Jankem postarali,aby vystudovala vysokou školu-to je ten vděk/.Janek mezitím onemocněl a letos v březnu zemřel.Ilonka byla ta,co s ním byla v nemocnici,aby ho držela za ruku,když už mu zbývalo života dost málo.I pohřeb mu udělala..Janek ji měl pořád rád,nakonec si slíbili,že se k sobě vrátí-k tomu už nedošlo. Když jsem ji dnes viděla,nevěděla jsem,co říct.Zůstala bez práce,bez opravdového domova,bez podpory kohokoliv.Je na pracáku,doma u přítele/dá se takovému hulvátovi vůbec říkat přítel?/poslouchá nadávky,vyhrůžky,trpí facky..skáče kolem něj,protože on toho na vozíku tolik nezvládne.. Je mi jí líto a chtěla bych jí pomoct.Je na dně.Psychicky...Vyčítá si,že se rozvedla,že JAnek tak nemusel dopadnout.Čas už nevrátí..Taky jsem si párkrát myslela,že už jsem na dně,ale proti jejím problémům jsou ty moje sakra menší.. Volala jsem kámoškám,rozjela jsem kolotoč,aby mi sehnaly pro Ilonku práci.První krok,aby se odrazila ode dna a mohla si třeba dovolit bydlení v pronajatém bytě.Samozřejmě,že jsme to obvolávaly s Ilonkou-sama bych se do toho nepouštěla.Řekla mi,že už se chtěla i zabít,že navštěvuje psychologa,že dokonce i chytla po flašce alkoholu..Já věřím,že všecko dobře dopadne a zase z ní bude ženská plná života..Přeju jí to-z celého srdce.Ach jo,smutný lidský osud....

1 komentář:

  1. Říká se, že každý je osudu svého strůjcem sám. Ale ono to vždycky pravda není. Někdy prostě život s člověkem zatočí někam, kam on určitě nechtěl.Moc přeji Tvé bývalé kolegyni, aby vše dopadlo dobře.

    OdpovědětVymazat