Když bolí záda...

Sobotní ráno.Těšila jsem se na prodloužený víkend,jak si ho užiju-v plánu byl blešák -nákup minidárků na letošní Vánoce a hlavně tvoření... Z pátku na sobotu jsem nemohla spát.V hlavě se mi honily myšlenky z pohřbu,na kterém jsme s Adélkou byly.A člověk přemýšlí,proč ženská,která uměla všecko udělat,byla šikovná,porodila 2 krásné nadané děti,spadne na dno a pije tak,že to její tělo nevydrželo a odešla tam,odkud už není návratu..Vždyť byla tak mladá-měla jen 43 let... Usnula jsem někdy k ránu.Když jsem se probudila,něco nebylo vpořádku.Au,záda.Z postele jsem vstávala opravdu pomalinku.Courala jsem se přes pokoj do obýváku-a co teď? Odjeli jsme na blešák,ale trpěla jsem úplně strašně..Ani jsem nefotila-těšila jsem se,až budu doma a zalehnu.Usnula jsem a spala až do 17 hod.Zdálo se,že bolest je pryč.Ale ouvej.nedělní ráno nanovo.Tak jsem lupla růžovou piluli a čekala,co bude.Bolest ustala-odjela jsem k Pavlovi.Odpoledne jsme byli na menším výletě/viz další příspěvek/.Zatím je klid.Ale už mám obavy ze zítřejšího rána..Co moje záda-aby to nedopadlo tak,že skončím na pohotovosti.Tak mi držte pěsti,prosím!Ta bolest dvě rána po sobě byla opravdu krutáááá.