Čtvrt století...

Aneb 25 let-přesně tolik to dnes je,co mi umřela moje MILOVANÁ BABIČKA.Pro mě nejdražší osoba na světě....Naučila mě věecko,co člověk potřebuje umět do života-vařit,péct,uklízet...štupovat ponožky,přišívat knoflíky,obšívat dírky.hospodařit s penězi..nakupovat..A po kom mám mánii zachraňovat kytičky a zvířátka,to ani nemusím říkat.Ty jeji muškáty..macešky,salvie...kuřátka a kačeny od vylíhnutí..měli jsme i fretky,dokonce i nutrie/ jedny jsem měla i pod lůžkem v pokojíčku v krabici,když jim umřela jejich nutrií maminka-tenkrát jsem dostala výprask,protože je babička hledala a já jsem ji o mojí skrýši neřekla/,kocour se mnou spal v lůžku..ve chlívku bývaly prasata.Stíhala všecko-chodila do kravína(a já jak ocásek o prázdninách s ní),mezitím pro všecky uvařila,poklidila ,zpracovala úrodu z našeho sadu a ještě šila pro celé okolí.A našetřila mi na celou výbavu-a že toho nebylo málo!A to,čeho si nejvíc vážím,je to,že můžu bydlet v našem domě.Postavili ho s dědečkem..pro mě... Člověk byl tenkrát mladý a blbý,bral to všecko úplně jinak než teď..Ale vím jedno:Strašně moc mi chybí..Oba dva.Teď už jim oběma můžu jen dát na hrob kytičku a zapálit svíčku.Bohužel... PS:a aby těch smutných výročí dnes nebylo málo,tak před 3 lety jsme přišli o Bobáška-našeho pejska shitzu....taky mi chybí-strašně moc...a denně si na něj vzpomenu..