Vítám Vás na mém blogu,který píšu od roku 2014.Jsem rozvedená máma 2 dospělých dětí.Bydlíme společně ve svém obr domě v jedné vesničce na Hané.Miluju zvířata,kytičky,tvoření,vaření,cestování po naší zemičce a taky po Slovensku,kde mám spoustu přátel.Hlavně na motorce....Ale nejvíc miluju svoji rodinu ,svoje kamarády,svůj domov,svoji vesničku........Pojďte dál,prosím!jste vítáni!
středa 1. května 2019
JAROSLAV
/Tento příspěvek jsem chtěla psát v sobotu 27.4.,ale z časových důvodů jsem se k tomu dostala až dneska/
Krásné mužské jméno-pro mě nejkrásnější!.Nejenže oslavuje jaro,ale provází mě celým životem.
Nosil ho můj milovaný dědeček,kterého jsem byla zlatíčko a který mi-bohužel-odešel do nebe strašně moc brzo-a ještě k tomu nečekaně...Pořád mám před sebou obraz,jak tu u nás leží v rakvi a já ho hladím a brečím a brečím..Zemřel v r.1978 a tenkrát se ještě nebožtíci vyprovázeli do kostela z domu..Pro mě to byla hrozná změna,zůstala tu pro mě jen babička...Zvykání bez dědy bylo hrozné...
Můj třídní učitel JAROSLAV STOJAN na ZDŠ v Horní Moštěnici-skvělý kantor.Učil nás dějepis,češtinu a hudebku,při které nám hrál na svůj klarinet.Ze školy odešel ze zdravotních důvodů,napsal několik knih pro děti a hlavně několik notových brožůrek s dětskými písničkami.Stačila jsem se s ním setkat před jeho smrtí...
Přišla puberta a s ní první lásky..A ta moje se samozřejmě nemohla jmenovat jinak..Byla jsem šíleně zamilovaná,dělala kraviny...Dnes už se tomu směju..
Na střední škole-úžasný PAN PROFESOR JAROSLAV MAZÁČ-spisovatel,básník a člověk se srdíčkem na správném místě.Hodně mi pomohl..Když jsem byla psychicky na dně..vždycky mi pomohl se odrazit a jít dál.Učil nás češtinu,ruštinu,vyjimečně zaskočil i v tělocviku,když paní profesorka Doubravská šla na mateřskou.Setkali jsme se i několikrát po ukončení mého studia,kdy už jsem chodila do práce.Mám schovanou korenspondenci,kterou mi poslal.knížečky s podpisem,přání k Vánocům,Velikonocům i narozeninám..několik milých dopisů.Hlavně ten,který mi poslal pár dnů před tím,než zemřel..
Další Jarečky jsme měli i v rozvětvené rodině..
Ale pro mě jen ten jeden je nejdražší-můj milovaný tatínek,který bude mít letos už 86 let.Vždycky mi pomohl,podal mi pomocnou ruku,když jsem potřebovala,nikdy mě neodmítl..Pomáhal mi s AĎou i Tomem,vozil nás po doktorech..Hlídával je,když bylo třeba.A to nemluvím o financích..Dovezl nákup,jel se mnou koupit Adi zdravotní boty,pro obě děti prášky...Tomovi brýle...Mám ho strašně moc ráda a vůbec si nedovedu představit,že tu jednou nebude...Bojím se té chvilky,která jednou přijde..
PS:Aby toho nebylo málo,moje jediná drahá sestra se jmenuje Jaroslava-jak jinak....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Tak to je celá plejáda Jaroslavů, kteří dosud Tvým životem prošli a jdou. Taky mám doma Jaroslava - manžela. A dvě dobré kamarádky mají též jméno Jaroslava.
OdpovědětVymazatHezký den!
Hanka