Život s přezdívkami...

Tak jsem se včera probírala fotkami,vlastně jsem hledala jednu konkrétní fotku,kde jsme spolu s Lenkou/jsem ji nenašla,jen jednu,na které je Lenka sama/-a říkám-"Májovka,taky jsi mi nemusela odejít do nebe...".A v tom se mi v hlavě promítlo,kolik lidí mi prošlo životem,kterým se neříká jejich pravým jménem,ale přezdívkami,ke kterým přišli,kolikrát ani nevědí,jak.. Třeba moje mama byla v dětství Mina,její sestra Pataja a strýc Kavoň.A nikdo neví,jak k tomu přišli..Tetě se tak říkalo až do její smrti-a když se doma řeklo,že jedu na prázdniny k tetě Paty na Drahanskou vysočinu,tak jsem měla pokaždé ty nejkrásnější prázdniny... V dětství kolem mě byli skoro samí kluci,stavěli jsme bunkry,rajzali na kolech,chytali žaby a čolky v malinkých tůňkách,které se vždycky vytvořily po dešti v místech,kde dnes stojí bytovka.A každý z nás měl svoji přezdívku:Mirek-Čahuon,Tomáš-Trcek,Standa -Fricek,Irča-Chůva,Marcela-Vydra,Jirka-Anáča,Pepik-Žabák,Tonda-Sklinka....Děcka-pamatujete???to byly časy,že jo-bez pořádných starostí,my jsme tenkrát jen přemýšleli,kde ukrást třešně nebo hrášek-i když každý měl doma,ale cizí bylo přece lepší.I když jsme kolikrát doma dostali výprask,tak přesto nás lákalo každé takové dobrodružství.. Přezdívky dostali i naši kantoři na základce-fyzikář byl Ampér,češtinář HOmbré,dějepisář,který měl velký nos,byl Klifa,učitel výtvarky skrz svůj malý vzrůst byl Punťa.Dějepisářka-přesluhující důchodkyně-soudružka učitelka Hudečková-ta byla super-hodná,ale spravedlivá-té jsme říkali Tetina.A ona to věděla,a přitom se tomu vždycky zasmála...Zato naše třídní,která,když zařvala,tak ji bylo slyšet přes celou školu,ta měla přezdívku Mačeta... Většina našich vyučujících už je v nebi,ale ráda na ně pokaždé vzpomínám... Co se týká zemědělky,tak mám momentálně okno jak výkladní skříň.Nemůžu si jaksi vůbec žádnou přezdívku vybavit.Třeba si časem vzpomenu.Jo,vlastně jo,třeba profesor branné výchovy byl Hadrák.,profesorka dějepisu a ruštiny Suliko.,jeden profesor Palec,jiný Ťufa...... No,když si to tak proberu,s přezdívkami se člověk potkává asi celý život.Lidi přicházejí a odcházejí a s nimi i jejich přezdívky.Třeba zrovna Lenka-protože byla Májová,tak ji všichni říkali Májovka.Jen náš vedoucí v práci ji říkal FAZULO...ach jo,to byly doby-babinec v bufáči s vedoucím chlapem.Srandy kopec...Dokázali jsme udělat v pátek odpolední směnu,pak jet na ples,z plesu v sobotu do práce...Ach jo,ty doby už jsou pryč...Bohužel.. Ale přezdívky mají v mém okolí človíčci i teď..Třeba v Osevě.Lenka je Vlasta,Jirka- Boháček,ačkoliv se ve skutečnosti jmenuje Skopal.Mi tento Jirka říká Jaryno....už jsem si zvykla...Nejsem urážlivá a vždycky se tomu zasměju...Co už s Boháčkem,to už jiný nebude.... Doma to máme taky tak-Tom je Bimbo,protože je dlouhý jak týden před výplatou,Adéla je Čmuček,protože pro změnu moc vysoko nenarostla.Adriana/kamarádka Adély/ je Lojza,protože se tak jmenoval její praděda a ona je na něj hodně podobná.A Tomův kámoš je DRobeček,protože narostl trošku do šířky..PAvel je Pišta/to nevím,proč mu tak všichni říkají/,jeho soused MIlan je Myšák.A můj strýc Petr je Tchoř-kvůli své zálibě v myslivosti,sousedovi jinak nikdo neřekne než Kňourek,i když je Tomáš-asi podle chmýří,co mu roste pod nosem.... Ale nejkrásnější přezdívka,co jsem kdy slyšela,je Hašoun,kterou dostal náš kamarád od dcery mé kamarádky.Bětuška mu tak prostě začala říkat,když byla malinká a nikdo neví,jak k tomu přišla...A už mu to zůstalo.... Doufám,že jsem Vás trošku pobavila v této napjaté době...Stačilo se trošku probrat starými fotkami a vzpomínat... PS:a jestli se chcete opravdu zasmát,taky jsem měla přezdívku.Říkali mi Uňa-to prý proto,že ,když jsem byla malinká,tak jsem tahala dudlík a dělala jsem "Uň,uň!"Musím přiznat,že mi tak říkali všichni pěkně dlouho...