Jak jsem splnila konečně to,co jsem kdysi slíbila...

Páteční večer,zapaluju svíčku/jako každý jiný večer/ a posílám objetí a políbení do nebe.Přemýšlím,proč mi odešla tak brzo do nebe,moje nej kamarádka Lenka.Vždyť už to budou za 3 dny celé tři roky...Do háje...Už ji nikdy neuvidím-ale věřím tomu,že se jednou sejdem tam nahoře.... Když už Lenka marodila s tou hnusnou nemocí,jednou mi volala-něco pro tebe mám...A opravdu-dala mi panenku s porcelánovou hlavičkou.Jen tak,v igelitce,nahou,bez oblečení.A u ní lístek-kdo mě najdeš,obleč mě a měj mě rád!Panenku našla u popelnice,když nesla smetí.A věděla,že já budu ta,komu s ní udělá radost a kdo ji obleče a bude ji mít rád-panenku blondýnu s modrýma očima..Slíbila jsem,že se do toho pustím. Už jsem se do toho několikrát chtěla pustit/panenka byla pořád v mojí skříni v igelitce/.Nemohla jsem..Je to ve mě-vzpomínky,tak strašně silné a smutné...Já vím,že jsme spolu zažily strašně moc krásných chvil,ale prostě takový konec neměl přijít...Teď,když nemůžu nikam cestovat,vytahuju "kostlivce ze skříně" a pomalu se snažím dodělat všecko,co bylo v plánu. Sobota ráno-otevřu skříň,sáhnu přesně tam,kam mám,vytahuju panenku a jen si tak řeknu-dnes se do Tebe pustím..hned,jak uvařím atd...Tak moje sobotní odpoledne+nedělní dopoledne patřilo panence-slibu,který jsem dala před několika lety.Kamarádce svojí NEJDRAŽŠÍ.. Jdu do svého pokoje ,pohladím Lenčinu fotku a ptám se jí-líbí se Ti?Jmenuje se Lenka-po Tobě.Dostala modrou sukýnku z modrotisku a háčkovanou halenku z příze.jen korálky má růžové-na modré nemám materiál... Nedělní večer-pozoruju plamínek svíčky,datluju do noťasu a utírám si slzy..Už je ani nepočítám.....